Bagy

   Když se vrátíme zpátky k počátkům golfu, hráči si nosili hole jen v podpaží bez jakýchkoliv pomůcek. Dalo by se říci, že je ani nepotřebovali, protože k tomuto účelu měli nosiče holí. I když to nebylo zrovna moc šikovné a praktické. Je zde i druhý důvod, proč nebyla poptávka po něčem k nošení holí a to sice ten, že hráči v té době používali ke hře pouze 4 nebo 5 holí. Mnoho hráčů si nosilo dokonce jen 3 hole. Za daleko důležitější věc, než počet holí, pokládali výběr místa a vzdálenosti pro úder. Vaky neboli obaly se začaly původně užívat kvůli deštivému počasí ve Velké Británii, aby se hole udržely v suchu. První z těchto vaků (obalů) byly látkové pytle, jakési dlouhé tubusy ve tvaru kulatého povlaku na polštář. Neměli žádné popruhy či držadla, kapsy na míčky ani spony na ručníky. K rozlišení jednotlivých vaků sloužily pouze iniciály a monogramy. První člověk, o kterém byla zmínka v souvislosti s použitím golfového vaku, byl David Stocks z Edinburghu v r. 1862. Ten to údajně udělal pouze pro pobavení  svých přátel. Není známo, zda se, právě jeho zásluhou ,rozmohlo užívaní golfového vaku, ale každopádně se stal velmi populární a pro společnost Stocks to znamenalo velký ochodní úspěch. Jelikož byly první vaky zhotoveny velice primitivním způsobem, velmi málo, pokud vůbec nějaké, se dochovaly dodnes. Můžeme je však vidět na dobových fotografiích. I když se tyto vaky začaly mezi hráči objevovat již od r.1880, nebyly všeobecně přijaty dalších 20 let. Nárůst obliby vaků podpořilo také jeho vylepšování. Na spodní část se začala používat kůže, takže vak mohl stát na zemi, anž by se promáčel. Kožená byla také horní část vaku, kde se otevíral, s kovovým kruhem, aby se hole snadněji ukládaly dovniř a vytahovaly ven. Vaky byly také doplněny o držadlo a popruh na rameno. Tyto luxusní vaky se začaly objevovat na počátku 90. let 19. st. Konečnou úpravou byla potom kapsa na míčky a výztuhy, které držely vzpřímený tvar vaku a bránily tak jeho shrnování či pádu.  Kapsa na míčky byla uzpůsobena tak, aby do ní bylo možno uložit i jiné věci např. oblečení. V polovině 90.let 18.st. byl zastaralý látkový vak nahrazen koženým. Ten byl pevný a stabilní, se silnými popruhy a držadlem a přizpůsobivou kapsou. V dobách rozmachu tohoto sportu  v Jižní i v Severní Americe a Velké Británii, nabízely velké golfové firmy jako Spalding, MacGregor, Burke, Wright & Ditson, B.G.I.,a Forgan  kompletní řadu golfového vybavení, včetně vaků. Mnoho z nich si je označovalo jmény svých firem, přestože pocházely od výrobců  kožených sedel a zavazadel. Firmy, přicházející na trh s golfovými vaky, byly z řad koželuhů, výrobců kožených zavazadel a stejně tak výrobců golfových holí a golfového vybavení. Kolem roku 1910 byla moderní podoba vaku již celkem dobře zavedena. Většina těchto ranných vaků měla kulatý tvar, nyní často nazývané "toulce". Bylo to kvůli jejich podobě s pouzdrem na šípy. Jejich velikost se po otevření pohybovala od 3 do 6 palců i více. U velkých vaků se nakonec upustilo od kompletního provedení v kůži kvůli velké hmotnosti, a také i ceně. Kůže zůstala jen na spodní a vrchní části a na spojovacích popruzích. Ostatní bylo z plátna či celtoviny. Prakticky všechny vaky byly kulaté až do r. 1930, kdy se na trhu objevil vak oválný. Důvodem změny tvaru, byl  větší počet holí používaných ke hře, což bylo často více než 15. Aby se tento počet vešel do kulatého vaku, musel mít tento velikost sudu a bylo velmi obtížné s ním manipulovat. Zatímco s oválným či plochým vakem nebylo těžké obejít celé golfové hřiště, což představovalo 4 nebo 5 mílí.