Hlavy a shafty
CLUBS AND MANUFACTURERS » Hlavy a shafty
DŘEVO NA SHAFTY GOLFOVÝCH HOLÍ
V "dávných dobách golfu" - od počátku 19.st. se zkoušelo z mnoha stromů a jiných dřevin nalézt nejvhodnější typ dřeva na výrobu shaftů. Tvrdé nazelenalé dřevo bylo lepší než Lanceta nebo jasan, zvláště pro těžké železné hlavy holí, určených pro písek a fairwaye. Lanceta, dřevo bez textury na povrchu, dodávalo shaftu krásný vzhled, ale jasan byl stále vhodnější, dokud se neobjevil ořechovec., rostoucí v USA a v Kanadě. Ten se vyskytuje v několika podobách - bílý, červený, kroužkový i nezbarvený a stal se ideálním pro výrobu shaftů golfových holí. Za zmínku stojí to, že ořechovec, který je výrazně zrnitý, může být sběrateli golfových holí nalezen v různých stupních zabarvení. Jsou pro to dva důvody; jedním z nich je zbarvení od výrobce a druhým oblast, ze které strom pochází a část, která z něj byla použita. U starších výrobců, byla vždy velmi pečlivá kontrola dřeva a byl také kladen velký důraz na výběr dřeva.
SHAFTY U ŽELEZ - KOMPLETACE, FINÁLNÍ ÚPRAVA
Pro upevnění shaftů k hlavám holí se používaly dva postupy a většina vyrobených železných holí spadá do těchto dvou kategorií. Viz. obr. 1 a obr. 2. "Zasunutí skrz celou délku" / obr. 2 / , je dosti vzácné. Z pohledu výrobce to však ale byl jistější způsob zasunutí shaftu až na spodní konec hole, protože spodek železné hlavy měl dostatečnou váhu, a navíc se nerozbíjely tak často, jako ty druhé a ani vlhkost je příliš neohrožovala.
Postup upevnění shaftu k hlavě byl následující: shaft se směrem dolů mírně zužoval a na konci byl čep, který se zasunul do objímky železné hlavy hole. Při výběru shaftu pro delší hole se dávalo přednost nejrovnějšímu, zrnitému dřevu, které se tak snadno neohýbalo. Při upevňování shaftu do železné objímky se čep upravoval tak dlouho dokud shaft pevně nedržel a poté se otočil tak, aby nebyly vidět ve dřevě stopy po chybném upevňování. Shaft se pak posouval do objímky dokud se obě nesetkaly úplně. Do objímky se vyvrtal otvor na hřeb, kterým se připevnil shaft k hlavě. Vyžadovalo to velkou zručnost, neboť nebylo snadné provrtat dřevo tak, aby se na druhé straně otvory setkaly ve stejném místě. Nebezpečí tkvělo v tom, že pokud se otvory nesetkaly naprosto přesně horizontálně, mohlo to po upevnění posunout polohu hlavy. Pokud k tomu došlo, muselo se upevnění provést znovu. Pak se zatloukl hřeb tak, aby ani trochu nevyčníval na povrch.
Finální úprava shaftu: když byla hlava upevněna k shaftu, přišlo na řadu škrábání a vybrušování shaftu pomocí smirkového papíru do požadovaného tvaru. V těchto dávných dobách bylo velmi zajímavou procedurou barvení shaftu a dokončovací práce. Vůně dřeva, oleje, celulózy a laku byla lákavá a zákazníci si často přáli vidět proces na vlastní oči. Někde v zadní části dílny stály dva vysoké kanystry, jeden s železnými pilinami, šponami a ocelovými odřezky, namočenými v octě, vytvářející rezavě zbarvenou kapalinu. Tou se pak šikovně natíraly shafty pomocí dřevěných hoblin. Tato kapalina nejenže zbarvila dřevo do požadovaného odstínu, ale také zvýraznila jeho texturu. A to byl čas na druhé vybroušení smirkovým papírem. Druhý kanystr obsahoval směs oleje, smůly (udržované olejem v měkkém stavu) a malé množství denaturovaného alkoholu.Touto mazlavou směsí byla rukojeť natřena pomocí pevného hadru. Poté se přebytečná směs odstranila dřevěnými hoblinami a otřela kouskem jemné látky. A nyní se nechala oschnout, připravená k nalakování. Prvotní nátěr se nanášel chomáčem surové bavlny, obaleném v kvalitní bavlněné látce, lehce namočené v šelaku (druh pryskyřice) s trochou oleje z lněného semínka. Tato vrstva se ještě obrousila od objímky až po tu část shaftu, za kterou se držel. Ten se omotal kůží a shaft se poté natřel vrchním finálním lakem.
Upevňování shaftu do železné hlavy golfové hole starým, původním způsobem byla náročná práce, ale strojová výroba to zcela změnila a opravdová mistrovská práce zmizela. Přesto, správně vyvážená holfová hůl se shaftem z ořechovce, přizpůsobená hráči, prokáže stejnou službu jako většina holí s ocelovým shaftem.
SHAFTY U DŘEV
U holí s dřevěnou hlavou bylo více obtíží, než u želez. Od poloviny 18 století do cca roku 1920 prošlo provedení a vzhled dřevěných dřevěných hlav velkým vývojem a změnami. Nejprve dlouhé, zkosené, pak krátké, následované kulatým a hruškovitým tvarem, více prohloubené. Až objímka ( u Driverů, Brassies, Baffies, Spoonů, atd.), i když prošla třemi různými změnami, spíše kvůli výrobcům, než kvůli hráčům, způsobila převrat ve hře. První hole měly dlouhé, zúžené objímky, byly známé jako zjizvené nebo splétané hole. Při prvním pohledu na shaft, dlouhé části (možná) jasanu nebo (spíše od r. 1860) ořešáku s rovnou texturou, bylo poměrně snadné ohoblovat a zapilovat plochou stranu do špičky; ne ostré, ale ploché. Nejtěžší částí celé operace bylo trefit správný úhel kužele na objímce hlavy. Muselo to přesně padnout k shaftu bez sebemenší odchylky. Dvě dřevěné části, shaft a hlava musely být spojené tak, aby se hůl při dotyku se zemí neohýbala, a ani náhodou neotáčela. Když byl výrobce spokojen s upevněním hlavy a shaftu, pravidelně kontroloval konečné upevnění dočasným svázáním dvou kusů provázkem. Tento přídavný test byl dříve vhodný pro finalitu lepení. (Klihem až do r.1920, který byl výrazně dráždivý). Výroba splétaných holí přímo na pracovním stole měla naštěstí toleranci; výrobce měl příležitost mírně přepilovat či upravit spodek hole tak, aby správně pasoval. To se však netýkalo holí s vyměněnými nebo znovu nasazovanými shafty. Tam muselo být upevnění naprosto vyrovnané, na stejné úrovni. Splétané hlavy, byly vyráběny více než 2 století a pokračovaly i na začátku 20.st. a i když se změnil jejich tvar, hráči je používali až do první světové války. Obecně se tomuto spojení říkalo "scare neck". Tyto hole jsou dnes již poměrně cenné.
Po období "scare neck" přišli výrobci s upravenou variantou, kdy se shaft vkládal do kratšího krku hlavy 2" nebo 2 1/4. Tyto "skrz objímku" hole se staly velmi populární. Dírka se vyvrtala tak, aby se shaft neobjevil skrz spodek hole. Objímka hlavy byla dostatečně pevná, pokud se dobře vytvarovala. Bylo pak také jednodušší a rychlejší, vyvrtat otvor pro shaft. To se pak stalo standardem pro upevňování ořešákových a ocelových shaftů.
Konečná montáž shaftu a hlavy dohromady bylo buď přilepení na, nebo do objímky a nakonec pevné svázání motouzem, který byl impregnován smolou.
DŘEVA - DALŠÍ ČÁSTI HLAVY
Zatímco se na spodní část hlavy hole až do poloviny 19.st. připevňovala destička z paroží, pozdější inovací byla destička mosazná / brass/, která chránila spodek hole. Holím se dle destiček říkalo Brassie. Tyto destičky se nejvíce montovaly na dřeva, u kterých byla potřeba zvýšené ochrany spodku hlavy, protože se s nimi hrálo ze země , tudíž např. na fairwayová dřeva. Provedení a tvarů destiček bylo mnoho a v určitých případech se podle nich dalo rozpoznat období jejich výroby. Významnou firmou vyrábějící tyto destičky byla společnost P. A. Allday & Co. Ltd. z anglického Birminghamu která od r.1895 dodávala mosazné destičky pro spodní části dřevěných holí. Původně, kulaté destičky pokrývaly celý spodek hole, ale jak výrobci produkovali různé typy holí, firma Allday & Co. také dodávala širokou škálu destiček na výběr. Na začátku 20.st. destičky měnily tvar. Nejen z důvodu estetického, ale také kvůli své váze, protože dalším běžným způsobem bylo, že kdykoliv bylo potřeba zvýšit váhu hole, mohl se pod destičku vyvrtat otvor a naplnit roztaveným olovem.
V zadní části hlavy byl také vyfrézován otvor, který se vyplňoval olovem, kvůli vyvážení.
Dalším vývojem se přešlo ke strojní výrobě, jiným materiálům - oceli, kompozitům apod. a výrobci pokračovali a pokračují v produkci modelů vedoucích k zjednodušení hry a větším výkonům holí.
Dřevěné hole budou už navždy pouze součástí historie. Existuje sice dodnes několik málo firem, které se věnují malosériové výrobě dřevěných golfových holí- např. St Andrews Golf Company , ale tyto hole nejen že jsou dost drahé, ale výkonově již bohužel nemohou konkurovat dnešním moderním holím a jsou vhodné spíše jako dárkový nebo dekorativní předmět, případně pro hráče nostalgiky, nebo pro hru na rekreační úrovni.