Míčky gutta percha do roku 1900

   S rozvojem průmyslové revoluce přišly také nové technologie do oblasti golfu. Ten až doposud zažil po staletí pouze nepatrné změny. Začátkem 19.st. se kaučuk hojně používal pro své voděodolné i jiné vlastnosti, které byly ideální pro golfový míček. Bylo jen otázkou času, kdy někoho napadne , použít tento pružný a odolný materiál k jeho výrobě. Po několika pokusech se ve 40. letech podařilo vyrobit gumový míček nazvaný Gutta percha, který se začal používat namísto péřového. Gutta percha je ve skutečnosti mléčná šťáva, získaná ze stromu řádu Palaqium.Ten se vyskytuje v Malaysii, Indii a na Ceylonu. Předtím se používala na výrobu rukojetí k různým druhům nářadí a také jako obalový materiál. Později se uplatní jako izolační látka při výrobě elektrických kabelů. Existuje několik teorií o tom, koho prvně napadlo použít tuto látku k výrobě golfového míčku, ale faktem je, že míček Gutta percha se golfovému světu představil v roce 1848. Gutta percha byla nejdříve dovážena do Velké Británie v tenkých plátcích a později ve formě provazu. Materiál se zahřál, aby změkl a dal se tvarovat. Tvarování se zpočátku dělalo ručně, ale brzy se začaly používat kovové formy. Stejně jako péřové míčky, vyráběly se i tyto v několika velikostech v závislosti na hmotnosti. Ta se obvykle pohybovala od 26 do 29 pencí a tomu odpovídaly i rozměry. Golfisté brzy zjistili, že tyto míčky s hladkým povrchem létají daleko lépe, jsou-li již trochu ohrané. Gutta percha měl daleko lepší aerodynamické kvality než péřový a začátkem 50 let 19.st. jim výrobci začali dávat přednost. Také se zjistilo, že se s nimi hraje lépe, když se nechají nějaký čas před použitím takzvaně uležet. Proto se nechávaly zhruba 1 rok stranou, než se nabarvily a daly do prodeje. Aby ještě vylepšily herní kvality, dělaly výrobci do míčků malé zářezy pomocí dláta nebo nože. Firma Roberta Forgana ze St. Andrews nabízela míčky s ručně dělanými zářezy. Zaměstnávali pracovníka, který byl schopen udělat 300 až 320 naprosto stejných zářezů během 2 minut s maximální přesností. Kolem r.1870 byla většina hladkých forem na výrobu míčků nahrazena novými, které vytvářely na povrchu rýhy během procesu formování. Přestože to velmi zjednodušilo práci, někteří výrobci stále pokračovali v ruční výrobě zářezů. Patřili mezi ně : Jamie Dunn, Willie Dunn, Robert Forgan, James Gourlay, Tom Morris, Willie Park, Paterson, Allan Robertson. Golfový míček byl během 70. let 19.st. dále vylepšován takovými materiály jako korek, kůže a jiné. Tyto vylepšené míčky byly považovány za kvalitnější avšak původní, čistě kaučukové Gutta percha byly stále velmi oblíbené. A ačkoliv byl v roce 1899 představen nový typ míčku s gumovým jádrem, gutty se stále používal přibližně až do roku 1910. Stejně tak jako péřový míček nezmizel z golfových hřišť okamžitě po nástupu gutty v r.1848. Pravděpodobně největší výhodou Gutta percha byla možnost jeho přemodelování, když byl již hraním poškozen. Ohrané míčky se přeformovaly na nové nebo si je hráči mohli přemodelovat sami.